Praha: Ke dni nemocných 11.2.2010 vydal Svatý otec list, kterým se obrací k nám všem, aby nás upozornil na naději, kterou naléhavě potřebují nemocní, ale i zdraví, protože každý z nás je svým způsobem nemocný a zdraví je pojem relativní. Upozornění, že nevíme dne ani hodiny, se zajisté týká i času našeho pozemského putování; čas působí naše mnohá omezení. Dokument "Radost a naděje"  (22) to vyjadřuje slovy: "Na křesťana jistě doléhá nutnost a povinnost bojovat v mnoha trápeních proti zlu a vytrpět i smrt, ale ve spojení s velikonočním tajemstvím, připodobněn Kristově smrti a posilněn nadějí jde vstříc vzkříšení." Svatý Pavel s tím počítá, když říká: "Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy" (Řím 8,17). S nemocnými cítíme také proto, že již zítra může kdokoli z nás, kteří si myslíme, že jsme zdraví, vyhlížet stejně naléhavou pomoc. Svatý otec k tomu dodává: "Světovým dnem nemocných chce církev vzbudit niternou citlivost církevního společenství pro důležitost pastýřské služby na širokém poli zdraví. Je to služba, která je integrální součástí poslání církve."

Při připomínce Samaritána, který na cestě do Jericha okamžitě reagoval na zoufalou situaci svého bližního, je vyjmenováno vše, co udělal. Na závěr řekl hostinskému, co je ještě třeba učinit. A Ježíš k tomuto přehlednému příběhu dodává: "Jdi a stejně jednej i ty" (Lk 10,37). Těmito slovy se obrací i na nás, říká Svatý otec, a připomíná, že v chudých a trpících vidíme obraz našeho chudého a trpícího zakladatele církve.

Nedávné neštěstí na Haiti probudilo obrovskou vlnu solidarity lidí dobré vůle a také u nás se ukázalo, že je mnoho sester a bratří, kteří mají lidské srdce a pochopení pro bolest našich bližních, bez ohledu na církevní příslušnost. Svatý otec na závěr děkuje všem lidem, kteří konají službu u nemocných a trpících a zastávají ji tak, aby apoštolát Božího milosrdenství, jemuž se věnují, stále lépe odpovídal novým požadavkům.

+Karel Herbst