Tématem papežova poselství k postní době je spravedlnost, avšak nejen ta, která se dá zajistit právně, protože člověk potřebuje k životu v plnosti i lásku, kterou přijímá jako dar, potřebuje žít z Boha, který je Láska.

Papež se ptá: odkud pochází nespravedlnost, a říká, že poukazování na vnější příčiny je mylné. Představa, že stačí odstranit vnější příčiny, je naivní a slepá. Její původ je v srdci člověka, který – ač přirozeně otevřený svobodnému sdílení – je v pokušení uzavřít se do sebe, stavět se nad druhé a proti nim. Egoismus je důsledek prvotního hříchu, který důvěru v Lásku nahrazuje podezřívavostí a spoléháním na sebe.

Bible vidí hlubokou souvislost mezi vírou a spravedlností. Podle Bible má člověk dávat chudému, aby oplácel to, co Bůh udělal pro něj. Bůh dá Izraelitům Zákon poté, co udělají zkušenost zázračného přechodu Rudým mořem. Bůh slyšel jejich volání o pomoc, pomohl, a na oplátku žádá lidi o slyšení.

Tak je to i s Kristovým ospravedlněním. Člověk se neosvobodí ze svých vin osobní obětí, ale Božím gestem. Obrátit se ke Kristu, věřit evangeliu, znamená zbavit se iluze soběstačnosti, znamená objevit, že potřebujeme druhé a Boha, že potřebujeme Boží odpuštění a přátelství.

Víra nemá být něčím snadným a obyčejným. Je třeba mít pokoru, abychom přijali, že od vlastního já nás osvobodí někdo jiný, že nám navíc daruje sám sebe. Díky Kristovu obdarování můžeme vejít do spravedlnosti lásky a pokládat se spíš za dlužníka, protože jsme dostali víc, než v co jsme doufali. To můžeme zažívat zvláště ve svátostech smíření a eucharistie.

Papež nám přeje, aby postní doba pro nás byla dobou niterného poznání Kristova tajemství, který přišel naplnit všechnu spravedlnost.

+ Jan Graubner